Čomripsua,
uvědomila jsem si, že potom, co jsem zveřejnila, že se budu celý víkend potápět, a to ke všemu ne sama, tak by bylo zodpovědné Vás ujistit, že moje působení pod vodou jsem přežila nejen já, ale i všichni zúčastnění, ba co víc, nezpůsobila jsem žádné škody ani potápěčské společnosti.
Strávila jsem krásný víkend na ostrově Kohrung Sameloun, počasí opět nezlobilo, což se opět nedá říct o moři....i přesto, že mě veškeré osazení lodě přesvědčovalo, že je moře zcela klidné, tak jsem většinu času na lodi strávila vleže na břiše, s hlavou přes palubu a ne úplně jsem si cestu užívala....ani přes můj argument, že si nemyslím, že klidné moře by mi mělo omývat obličej na 2,5metru vysoké palubě, posádku neobměkčil a nadále si se širokým úsměvem na tváři stáli za tím, že moře je zcela klidné. Dramatické momenty nastaly, když jsem si musela v rámci zkoušek přímo na palubě připravit potápěčské vybavení...sice jsem obstála, ale dvakrát jsem si musela odběhnout a asi jsem u toho vypadala dost nešťastně, a tak mě jako první poslali čekat na ostatní do vody. Ve vodě to ale bylo ještě horší, protože nejen že to houpalo, ale ještě se ta zcela klidná hladina tříštila o loď a vyhazovala jí do výšky ….takže jsem si odběhla ještě jednou přímo ve vodě. Ještě že byl kurz dvoudenní a mezi jednotlivými ponory bylo dost času, aby se se mnou ostrov přestal točit a já jsem trefila zpátky na loď. Naštěstí se většina zkoušek odehrávala pod vodou, což bylo jediné místo, kde mi bylo dobře, takže jsem nakonec obdržela certifikát, že se můžu potápět ve většině světových rezortů bez doprovodu instruktora...teda pokud bude zrovna klidná hladina, nebude vítr ani se k němu nebude schylovat, ideálně se vůbec nebude muset jet lodí a v blízkosti bude maják, kolem kterého budu moct plavat, jelikož můj orientační nesmysl se s hloubkou úměrně násobí. No ono taky ještě ten certifikát nemám, možná mě ještě donutí slíbit, že se sama potápět nebudu, popřípadě v rohu zrovna mojí kartičky bude červený vykřičník.
Potápění samo o sobě jsem si ale úžasně užila a rozhodně to nebyl můj poslední ponor, člověk si hodinku jen fouká bublinky a kouká u toho na rybičky a rybičky koukají na něho, protože jsou zvědavé, výborně se u toho vypne a zrelaxuje.
Zvláštní je, že mi všichni slibovali, že na moře se dá zvyknout a přitom ještě teď když o tom píšu, tak se se mnou točí počítač a do moře od té doby můžu jen na aklimatizační desetiminutovky.
Největší radost mi dneska udělala jedna naše desetiletá princezna. Máme s ní spoustu práce už od začátku, když přišla měla deset kilo, nyní má už skoro patnáct a její BMI se teď čerstvě přehouplo přes 10. Těm nejvíc podvyživeným dětem dáváme energetické přídavky a říkáme jim mléko pro hubené děti ( i když to teda mléko není, ale trochu tak vypadá). Dneska jsem hubené děti volala na mlíčko a princezna přede mnou na těch svých špejlovitých nožičkách utekla do prvního patra a volala že už mlíčko nepotřebuje, že už není hubená:-)
Rozloučila bych se větou jedné naší desetileté slečny, která si stále plete otázky How are you? a How old are you? a tak na kteroukoliv z těchto otázek projistotu odpovídá „I am fine, ten.“
Žádné komentáře:
Okomentovat