Čomripsua,
uvědomila jsem si, že potom, co jsem zveřejnila, že se budu celý víkend potápět, a to ke všemu ne sama, tak by bylo zodpovědné Vás ujistit, že moje působení pod vodou jsem přežila nejen já, ale i všichni zúčastnění, ba co víc, nezpůsobila jsem žádné škody ani potápěčské společnosti.
Strávila jsem krásný víkend na ostrově Kohrung Sameloun, počasí opět nezlobilo, což se opět nedá říct o moři....i přesto, že mě veškeré osazení lodě přesvědčovalo, že je moře zcela klidné, tak jsem většinu času na lodi strávila vleže na břiše, s hlavou přes palubu a ne úplně jsem si cestu užívala....ani přes můj argument, že si nemyslím, že klidné moře by mi mělo omývat obličej na 2,5metru vysoké palubě, posádku neobměkčil a nadále si se širokým úsměvem na tváři stáli za tím, že moře je zcela klidné. Dramatické momenty nastaly, když jsem si musela v rámci zkoušek přímo na palubě připravit potápěčské vybavení...sice jsem obstála, ale dvakrát jsem si musela odběhnout a asi jsem u toho vypadala dost nešťastně, a tak mě jako první poslali čekat na ostatní do vody. Ve vodě to ale bylo ještě horší, protože nejen že to houpalo, ale ještě se ta zcela klidná hladina tříštila o loď a vyhazovala jí do výšky ….takže jsem si odběhla ještě jednou přímo ve vodě. Ještě že byl kurz dvoudenní a mezi jednotlivými ponory bylo dost času, aby se se mnou ostrov přestal točit a já jsem trefila zpátky na loď. Naštěstí se většina zkoušek odehrávala pod vodou, což bylo jediné místo, kde mi bylo dobře, takže jsem nakonec obdržela certifikát, že se můžu potápět ve většině světových rezortů bez doprovodu instruktora...teda pokud bude zrovna klidná hladina, nebude vítr ani se k němu nebude schylovat, ideálně se vůbec nebude muset jet lodí a v blízkosti bude maják, kolem kterého budu moct plavat, jelikož můj orientační nesmysl se s hloubkou úměrně násobí. No ono taky ještě ten certifikát nemám, možná mě ještě donutí slíbit, že se sama potápět nebudu, popřípadě v rohu zrovna mojí kartičky bude červený vykřičník.
Potápění samo o sobě jsem si ale úžasně užila a rozhodně to nebyl můj poslední ponor, člověk si hodinku jen fouká bublinky a kouká u toho na rybičky a rybičky koukají na něho, protože jsou zvědavé, výborně se u toho vypne a zrelaxuje.
Zvláštní je, že mi všichni slibovali, že na moře se dá zvyknout a přitom ještě teď když o tom píšu, tak se se mnou točí počítač a do moře od té doby můžu jen na aklimatizační desetiminutovky.
Největší radost mi dneska udělala jedna naše desetiletá princezna. Máme s ní spoustu práce už od začátku, když přišla měla deset kilo, nyní má už skoro patnáct a její BMI se teď čerstvě přehouplo přes 10. Těm nejvíc podvyživeným dětem dáváme energetické přídavky a říkáme jim mléko pro hubené děti ( i když to teda mléko není, ale trochu tak vypadá). Dneska jsem hubené děti volala na mlíčko a princezna přede mnou na těch svých špejlovitých nožičkách utekla do prvního patra a volala že už mlíčko nepotřebuje, že už není hubená:-)
Rozloučila bych se větou jedné naší desetileté slečny, která si stále plete otázky How are you? a How old are you? a tak na kteroukoliv z těchto otázek projistotu odpovídá „I am fine, ten.“
Čomripsua,
s dovolením bych zahájila trochu morbidním, ale oblibeným vtipem evropanů žijících v Kambodži......"Při tragické nehodě dvou motorek se zranila většina účastniků, 8 z toho vážně"
Když už jsme u té dopravy, tak místní policisté se opět vytasili svojí inteligencí co se týče tahání peněz z baranků..... mají nový hit...pokutují za to, že má někdo ve dne rozsvícená světla....což, co si budem povídat se stává jen barankům, kteří tu ještě nejsou tak dlouho a mají to ještě zažité z Evropy, tudíž se ještě s policisty moc neumí hádat a přiměřeně tomu jsou i pokutováni. Když se zeptáte policisty, proč že se to nesmí, že to nedává úplně smysl, tak se dozvíte, že to není napsané v zákoně, takže proto. Hezké na tom ale je, že se vynořilo i spoustu kmérů, kteří teď jezdí po městě, zastavují baranky, ukazují jim na rozsvícená světla na autech a motorkách a lámanou angličtinou vykřikují Big problem mistr, big problem. Poprvé se člověk lekne, že má opravdu nějaký problém, ale když mu pak dojde, že se ho kméři snaží varovat před policií, tak to docela zahřeje.
V sobotu jsem uskutečnila svůj první potápěčský počin. V moři, které mělo 30 stupňů, jsem strávila dvakrát padesát minut v hloubce 10metrů, vše pod dohledem statného ošetřovatele Fabrice, francouzského instruktora. I přestože moře v období dešťů není pro potápění ideální, vzhledem ke snížené viditelnosti, tak korálové útesy byly vidět velice dobře a vzhledem k tomu, že jsem před týdnem s dětmi znovu shlédla Finding Nemo, tak jsem v sobotu mezi korály našla skoro všechny hlavní protagonisty, včetně hlavního hrdiny, clown fish. Clown fish je prý velice agresivní rybka, která se dokáže velice přesně trefit čumáčkem potápěči přímo mezi oči, popřípadě ještě lépe, do nějakého čudlíčku na dýchacím přístroji, naštěstí je malinká a nedokáže způsobit nějaké větší škody. Já, vzhledem k tomu, že jsem v té době byla pod vodou teprve deset minut a teprve jsem se smiřovala s myšlenkou, že musím dýchat do hadičky a nemůžu si vyplavat na vzduch kdy se mi zachce, tak jsem kvitovala s povděkem, že moje dýchací vybavení nechala bez povšimnutí.
Naštěstí z mojí strany nedošlo k žádné zbrklé reakci, což jsme i já i Fabrice velice uvítali. Jediný drobný problém nastal s podvodní komunikací, kterou jsem samozřejme měla před ponorem opakovaně vysvětlenou, ale krása mořského dna mě na tolik uchvátila, že jsem na všechny symboly okamžitě zapomněla....a ani nevím proč jsem měla strašnou potřebu Fabricovi sdělit, že se mi tam dole moc líbí, bohužel jsem na to zvolila zvednutý palec, což v podvodní komunikaci znamená, že potřebuju okamžitě nad vodu.....Fabrice jako správný profesionál zachoval ledový klid a začal se mnou rukama nohama rozebírat, proč potřebuju na hladinu, nakonec jsme se dohodli, že na hladinu nepotřebuju, že jsem opravdu jen tak zpomalená.....Fab už se pak jen chytil za hlavu a úlevou se propadl o další dva metry hlouběji.....toto gesto jsem bohužel pochopila velice dobře...na lodi jsem mu pak musela slíbit, že sdělování dojmů nechám pro příště až na hladinu.
