Čomripsua,
Už chronicky se omlouvám za zpoždění, a jak se tak pozoruji, tak se omlouvám dopředu za všechna další možná zpoždění.
Podle první fotky, těm, co mě jen trochu znají, musí být jasné, jak teď trávím veškerý svůj volný čas v projektu. Máme měsíční štěňata a já jsem jediná, která se o ně aspoň trochu zajímá, kméři nejsou úplně zvířátkové tipy. Ale mě to vůbec nevadí, aspoň se s nikým nemusím dělit.
Co se týče druhé nejčastější věci, na kterou se mě ptáte, tak akvárko se má taktéž dobře. Sice nebylo dodrženo moje ultimátum, ale na Kambodžu sousedi stejně překvapili…jenom asi deset dní potom co jsem s nimi hovořila a pak na ně každý den vrhala káravé pohledy, přesunuli akvárko zpět na svoji zahradu, kde nadále chátrá a zarůstá…stejně tak jako zahrada, na kterou nebylo od té doby sáhnuto..za to vedle nás vyrůstá další obří budova ( zde je krásně vidět nepřímá úměra, zatímco přesunout akvárko deset kroků trvalo deset dní, postavit třípatrový dům trvalo dva dny…..bohužel to bylo podmíněno tím, že se začínalo v pět hodin ráno včetně neděle, což ocenili hlavně ti, co měli okna na dotyčnou stranu). Nehledě na to, že stavěli především svépomocí, a od té doby, co jsem byla svědkem toho, jak uplácávají beton na nosných pilířích rukama, přivázaní přitom na laně k našemu plotu, tak se nemůžu dočkat, až nám ta nádhera spadne na zahradu.
Taky se jim podařilo definitivně rozjezdit naši už tak dost chatrnou cestu, kterážto se po přívalových deštích, které teď máme každý den, stává prakticky neprůjezdnou. Sousedi už mě dvakrát museli tlačit, po té co jsem před naším domem zapadla do bláta….ale nutno dodat, že to vždycky dělají s úsměvem. Za normálních okolností je v Kambodži zvykem, že barank za tyto služby kmérovi něco malého zaplatí….ale já vzhledem k tomu, že to je jejich bláto, jsem jim zatím vždy jen pěkně poděkovala …..a oni přesto vždycky už automaticky stojí v pozoru, když otevřeme bránu a jsou připraveni tlačit….takže vpodstatě bych to shrnula, že vztah se sousedy máme výborný, v podstatě čím dál tím lepší.
O drobných úplatcích pro kméry by se dala psát celá kniha. Ráda vyprávím historku o Palim, jednom našem kamarádovi ze Slovenska, který tady žije už několik let. Jelikož má jeepa ze čtyřicátých let a je barank, tak je nápadný a policajti ho zastavovali pravidelně, a pokaždé se jim něco nelíbilo, za co musel platit, od kambodžského řidičáku po SPZ. To jsou všechno věci, které není úplně tak lehké v Kambodži získat, člověk je nezíská zadarmo a hlavně to může trvat i rok(proč by se na to taky pospíchalo, když se na tom pak dá vydělávat za pokuty).Během let ovšem Pali vypiloval veškeré své nedostatky k dokonalosti, až přišel den, kdy ho policajti zastavili a neměli nic, co by mu vytkli. Na jeho vítězoslavný pohled reagovali velice zklesle a zmateně a ve finále se ho téměř se slzou v očích zeptali: „Ale zaplatíte nám aspoň něco ne?“
Vlastní zážitek mám z minulého týdne, kdy jsem byla s jedním kamarádem motorkou na večeři. Kamarád zamknul motorku před restaurací, v místě k tomu určeném. Ovšem když jsme se z večeře vraceli, motorka tam nebyla. Asi třicet minut jsme běhali po pláži s baterkami a hledali. Až z restaurace vylezli tři umolousaní kméři, že se o motorku báli, a tak ji radši schovali, a že teda nemáme za co děkovat, že to udělali rádi a že to bude 5 dolarů. Jasně jsme jim naznačili, že platit nehodláme, na což oni reagovali trpělivým a léty procvičeným monologem ve velice lámané angličtině, že kdyby nám motorku neschovali, tak by nám ji ukradli a stálo by to 1000dolarů, a takhle nám ji neukradli a bude nás to stát pět dolarů. Každou větu při tom prokládali větou „maybe five dollars better then thousand dollars.“Nakonec jsme to usmlouvali na dva dolary, jen kvůli tomu, že jsme mluvili kmérsky, ale říká se, že především na amerických vojácích si takhle místní vidělají až sto dolarů.
Jinak dětičky v domě rostou, přibývají na váze a dělají nám radost. Minimálně jednou denně absolvuji ve své lámané kmerštině s batolatama proslov na téma "Proč neházíme štěně z výšky na zem" a pak zbytek dne chodím a kontroluji, jestli jsem byla pochopena. Občas si připadám jako Hrušínský v Obecné škole. Jedna fotka z výletu k vodopádům.
Žádné komentáře:
Okomentovat