Kambodža 14-už zase

Ahojte, omlouvám se za delší odmlku, ani mi to nepřišlo tak dlouho, ale jak někteří začali naléhat, tak jsem zjistila, že už je to skoro měsíc. Takže těm  jedincům Hondzyku děkuji.
Zatím, co jsem se odmlčela, se mi tady vyměnila kolegyňka. Peťka odjela  domů studovat, ale dávám jí maximálně půl roku, než  zase přijede. Teď tady mám Simonu, která na Slovensku provozuje stejný vodní sport jako já v Praze, jen na lepší úrovni, a na ME v Italii letos vyhrála všechny tituly, které nevyhrála Léňa, moje pražská spolubydlící. Spolubydlící si umím vybrat...  Tudíž jsme hned začaly plánovat různé podvodní, pobřežní, cyklistické a hřišťové aktivity. Zlý jazykové ze Slovenska se bojí, že tady budeme děti učit lyžovat, což ne že by se nám nelíbilo, ale každému musí být jasné, že to nebude tak jednoduché, jelikož ty naše rampepurdy k něčemu zorganizovat, to není jen tak:-)

I když abych jim nekřivdila, minulý týden jsem je všechny očkovala, a až na tu nejmenší, která si poplakala, protože očekávala, že jí ubližovat nebudu, když je krásná a navíc má nový klobouk, jednoho prvňáčka, který se schoval na záchodě a jednoho sedmiletého, který mi po kamarádech vzkázal, že se bojí a tak se bohužel nebude moc dostavit, proběhlo vše bez nejmenších komplikací.

Rainy season se u nás zatím ne a ne rozběhnout, až na občasnou spršku a noční bouřky je tady teď příjemných 25 až 30stupňů, a po většinu doby zataženo. Moře je konečně o trochu chladnější než vzduch, takže se člověk i ochladí a může si opravdicky zaplavat, teda pokud zrovna nejsou velké vlny, které člověku nedají a pořád je proskakuje, jelikož když je neproskakuje, tak se člověku dělá špatně, což člověka nepřekvapuje, protože stejně špatně mu bývá v autě.Akorát mi tady pak nikdo nevěří, že závodím na divoké vodě, nechápu.

Jediný kdo si tady hraje na rainy season jsou řemeslníci. Donutit někoho, aby nám opravil střechu, aby nám nezatékalo,  je nadlidský úkol, jelikož je rainy season a  vůbec nemá cenu se někam s tím cementem tahat, protože stejně bude pršet. Když pak argumentujeme tím, že neprší, tak většinou přijdou s tím, že mysleli, že bude pršet a te´d už je stejně pozdě.

A to nemluvím o svátcích. Kméři mají oficiálně 10 státních svátků,kromě Kmérského nového roku(10dní), Čínský nový rok(5dní), královy narozeniny(5dní), narozeniny starého krále(3dny), narozeniny královny(1den), den dětí, den lidských práv, den žen, apod. Ale minimálně dvakrát do měsíce člověka překvapí zavřené úřady, a to mu pak nezbývá nic jiného než slavit den pluhu, den krávy, den kojení, den HIV, apod. Krásné na tom je, že když takový den padne na pátek, nebo nedej bože víkend, tak se nepracuje nejen v pátek, ale ani v pondělí, protože o víkendu je volno normálně, tak by to nebylo fér. Krásné na tom není, že se to moc nedá zjistit dopředu, prostě až před tou zavřenou bankou:-)
No a když se pak takovéhle svátky kombinují se dny, kdy se čeká, jestli náhodou nebude pršet, tak se z rainy season stává pro kméry docela příjemné období.

Pomalinku se taky zlepšuje moje kmérština, a to nejen ta lékařská. Opakovaně už jsem  byla  nucena rozebírat s dospívajícími děvčaty jejich životní strasti , protože bohužel to, že jsem žena převažuje nad tím, že neumím kmérsky (ne vždycky si ale s jazykem vystačím, naposledy mi třeba jedna slečna přišla oznámit, že uteče z projektu, správný obsah té věty jsem bohužel pochopila až ve chvíli, kdy jsme jí naháněli po pláži).
Za vrchol mých jazykových schopností ovšem, pokud nepočítám handrekování na trhu, považuji svoji včerejší slovní přestřelku se sousedy. Sousedi  mají totiž  již tři týdny před domem nefunkční, ošklivé, zaprášené,  objemné akvárko. Celé tři týdny ho bedlivě sleduju, protože se bojím, že ho napustí vodou a v padesátistupňovém vedru do něho nedej bože umístí něco živého. To se k mé velké radosti nestalo, k mé velké radosti se ale včera akvárko ocitlo přímo před vchodem do naší zahrady, jelikož sousedi rekonstruují.

Při představě, že jim rekonstrukce zahrady bude trvat měsíce, jako všechno ostatní....no prostě  jsem na ně vyběhla (nutno dodat, že před měsícem jsme jim dovolili si k našemu plotu schovat cihly, dle jejich slov na pár hodin, které tam jsou stále, hned vedle akvárka, a nejspíš se teď čeká na to, až se rozmočí, aby se nemusely odvážet, proto jsem tentokrát zvolila razantnější postup)....



Dialog probíhal ve velice veselém duchu......
já: co to je?
oni: akvárko na ryby( tónem trpělivým, jako když se mluví s někým, kdo akvárko jetě nikdy neviděl)
já: já ho ale nechci, moc děkuju.
oni: hurónský smích(tónem, ona si asi myslela, že by sme jí tak krásné akvárko chtěli dát)
já: vaše akvárko, váš pozemek; můj pozemek, žádné akvárko.
No a na to oni ( teda to už jsem pochopila z jejich pantomimy), že zítra v sedm ráno přijde někdo silný, kdo jim s ním pomůže zpět....myslím, že jestli tam zítra v sedm to akvárko ještě bude, tak už žádného silného pomocníka potřebovat nebudou, jen nevím jestli jim ho dám přesně tam, kam zamýšleli a jestli bude mít ještě všechny čtyři nožičky:-)