Kambodža 15-úplatky

Čomripsua,
Už chronicky se omlouvám za zpoždění, a jak se tak pozoruji, tak se omlouvám dopředu za všechna další možná zpoždění.

Podle první fotky, těm, co mě jen trochu znají, musí být jasné, jak teď trávím veškerý svůj volný čas v projektu. Máme měsíční štěňata a já jsem jediná, která se o ně aspoň trochu zajímá, kméři nejsou úplně zvířátkové tipy. Ale mě to vůbec nevadí, aspoň se s nikým nemusím dělit.

Co se týče druhé nejčastější věci, na kterou se mě ptáte, tak akvárko se má taktéž dobře. Sice nebylo dodrženo moje ultimátum, ale na Kambodžu sousedi stejně překvapili…jenom asi deset dní potom co jsem s nimi hovořila a pak na ně každý den vrhala káravé pohledy, přesunuli akvárko zpět na svoji zahradu, kde nadále chátrá a zarůstá…stejně tak jako zahrada, na kterou nebylo od té doby sáhnuto..za to vedle nás vyrůstá další obří budova ( zde je krásně vidět nepřímá úměra, zatímco přesunout akvárko deset kroků trvalo deset dní, postavit třípatrový dům trvalo dva dny…..bohužel to bylo podmíněno tím, že se začínalo v pět hodin ráno včetně neděle, což ocenili hlavně ti, co měli okna na dotyčnou stranu). Nehledě na to, že stavěli především svépomocí, a od té doby, co jsem byla svědkem toho, jak uplácávají beton na nosných pilířích rukama, přivázaní přitom na laně k našemu plotu, tak se nemůžu dočkat, až nám ta nádhera spadne na zahradu.

Taky se jim podařilo definitivně rozjezdit naši už tak dost chatrnou cestu, kterážto se po přívalových deštích, které teď máme každý den, stává prakticky neprůjezdnou. Sousedi už mě dvakrát museli tlačit, po té co jsem před naším domem zapadla  do bláta….ale nutno dodat, že to vždycky dělají s úsměvem.  Za normálních okolností je v Kambodži zvykem, že barank za tyto služby kmérovi něco malého zaplatí….ale já vzhledem k tomu, že to je jejich bláto, jsem jim zatím vždy jen pěkně poděkovala …..a oni přesto vždycky už automaticky stojí v pozoru, když otevřeme bránu a jsou připraveni tlačit….takže vpodstatě bych to shrnula, že vztah se sousedy máme výborný, v podstatě čím dál tím lepší.
O drobných úplatcích pro kméry by se dala psát celá kniha. Ráda vyprávím historku o Palim, jednom našem kamarádovi ze Slovenska, který tady žije už několik let. Jelikož má jeepa ze čtyřicátých let a je barank, tak je nápadný a policajti ho zastavovali pravidelně, a pokaždé se jim něco nelíbilo, za co musel platit, od kambodžského řidičáku po SPZ. To jsou všechno věci, které není úplně tak lehké v Kambodži získat, člověk je nezíská zadarmo a hlavně to může trvat i rok(proč by se na to taky pospíchalo, když se na tom pak dá vydělávat za pokuty).Během let ovšem Pali vypiloval veškeré své nedostatky k dokonalosti, až přišel den, kdy ho policajti zastavili a neměli nic, co by mu vytkli. Na jeho vítězoslavný pohled reagovali velice zklesle a zmateně a ve finále se ho téměř se slzou v očích zeptali: „Ale zaplatíte nám aspoň něco ne?“
Vlastní zážitek mám z minulého týdne, kdy jsem byla s jedním kamarádem motorkou na večeři. Kamarád zamknul motorku před restaurací, v místě k tomu určeném. Ovšem když jsme se z večeře vraceli, motorka tam nebyla. Asi třicet minut jsme běhali po pláži s baterkami a hledali. Až z restaurace vylezli tři umolousaní kméři, že se o motorku báli, a tak ji radši schovali, a že teda nemáme za co děkovat, že to udělali rádi a že to bude 5 dolarů. Jasně jsme jim naznačili, že platit nehodláme, na což oni reagovali trpělivým a léty procvičeným monologem ve velice lámané angličtině, že kdyby nám motorku neschovali, tak by nám ji ukradli a stálo by to 1000dolarů, a takhle nám ji neukradli a bude nás to stát pět dolarů. Každou větu při tom prokládali větou „maybe five dollars better then thousand dollars.“Nakonec jsme to usmlouvali na dva dolary, jen kvůli tomu, že jsme mluvili kmérsky, ale říká se, že především na amerických vojácích si takhle místní vidělají až sto dolarů.

Jinak dětičky v domě rostou, přibývají na váze a dělají nám radost. Minimálně jednou denně  absolvuji ve své lámané kmerštině s batolatama proslov na téma "Proč neházíme štěně z výšky na zem" a pak zbytek dne chodím a kontroluji, jestli jsem byla pochopena. Občas si připadám jako Hrušínský v Obecné škole. Jedna fotka z výletu k vodopádům.

Kambodža 14-už zase

Ahojte, omlouvám se za delší odmlku, ani mi to nepřišlo tak dlouho, ale jak někteří začali naléhat, tak jsem zjistila, že už je to skoro měsíc. Takže těm  jedincům Hondzyku děkuji.
Zatím, co jsem se odmlčela, se mi tady vyměnila kolegyňka. Peťka odjela  domů studovat, ale dávám jí maximálně půl roku, než  zase přijede. Teď tady mám Simonu, která na Slovensku provozuje stejný vodní sport jako já v Praze, jen na lepší úrovni, a na ME v Italii letos vyhrála všechny tituly, které nevyhrála Léňa, moje pražská spolubydlící. Spolubydlící si umím vybrat...  Tudíž jsme hned začaly plánovat různé podvodní, pobřežní, cyklistické a hřišťové aktivity. Zlý jazykové ze Slovenska se bojí, že tady budeme děti učit lyžovat, což ne že by se nám nelíbilo, ale každému musí být jasné, že to nebude tak jednoduché, jelikož ty naše rampepurdy k něčemu zorganizovat, to není jen tak:-)

I když abych jim nekřivdila, minulý týden jsem je všechny očkovala, a až na tu nejmenší, která si poplakala, protože očekávala, že jí ubližovat nebudu, když je krásná a navíc má nový klobouk, jednoho prvňáčka, který se schoval na záchodě a jednoho sedmiletého, který mi po kamarádech vzkázal, že se bojí a tak se bohužel nebude moc dostavit, proběhlo vše bez nejmenších komplikací.

Rainy season se u nás zatím ne a ne rozběhnout, až na občasnou spršku a noční bouřky je tady teď příjemných 25 až 30stupňů, a po většinu doby zataženo. Moře je konečně o trochu chladnější než vzduch, takže se člověk i ochladí a může si opravdicky zaplavat, teda pokud zrovna nejsou velké vlny, které člověku nedají a pořád je proskakuje, jelikož když je neproskakuje, tak se člověku dělá špatně, což člověka nepřekvapuje, protože stejně špatně mu bývá v autě.Akorát mi tady pak nikdo nevěří, že závodím na divoké vodě, nechápu.

Jediný kdo si tady hraje na rainy season jsou řemeslníci. Donutit někoho, aby nám opravil střechu, aby nám nezatékalo,  je nadlidský úkol, jelikož je rainy season a  vůbec nemá cenu se někam s tím cementem tahat, protože stejně bude pršet. Když pak argumentujeme tím, že neprší, tak většinou přijdou s tím, že mysleli, že bude pršet a te´d už je stejně pozdě.

A to nemluvím o svátcích. Kméři mají oficiálně 10 státních svátků,kromě Kmérského nového roku(10dní), Čínský nový rok(5dní), královy narozeniny(5dní), narozeniny starého krále(3dny), narozeniny královny(1den), den dětí, den lidských práv, den žen, apod. Ale minimálně dvakrát do měsíce člověka překvapí zavřené úřady, a to mu pak nezbývá nic jiného než slavit den pluhu, den krávy, den kojení, den HIV, apod. Krásné na tom je, že když takový den padne na pátek, nebo nedej bože víkend, tak se nepracuje nejen v pátek, ale ani v pondělí, protože o víkendu je volno normálně, tak by to nebylo fér. Krásné na tom není, že se to moc nedá zjistit dopředu, prostě až před tou zavřenou bankou:-)
No a když se pak takovéhle svátky kombinují se dny, kdy se čeká, jestli náhodou nebude pršet, tak se z rainy season stává pro kméry docela příjemné období.

Pomalinku se taky zlepšuje moje kmérština, a to nejen ta lékařská. Opakovaně už jsem  byla  nucena rozebírat s dospívajícími děvčaty jejich životní strasti , protože bohužel to, že jsem žena převažuje nad tím, že neumím kmérsky (ne vždycky si ale s jazykem vystačím, naposledy mi třeba jedna slečna přišla oznámit, že uteče z projektu, správný obsah té věty jsem bohužel pochopila až ve chvíli, kdy jsme jí naháněli po pláži).
Za vrchol mých jazykových schopností ovšem, pokud nepočítám handrekování na trhu, považuji svoji včerejší slovní přestřelku se sousedy. Sousedi  mají totiž  již tři týdny před domem nefunkční, ošklivé, zaprášené,  objemné akvárko. Celé tři týdny ho bedlivě sleduju, protože se bojím, že ho napustí vodou a v padesátistupňovém vedru do něho nedej bože umístí něco živého. To se k mé velké radosti nestalo, k mé velké radosti se ale včera akvárko ocitlo přímo před vchodem do naší zahrady, jelikož sousedi rekonstruují.

Při představě, že jim rekonstrukce zahrady bude trvat měsíce, jako všechno ostatní....no prostě  jsem na ně vyběhla (nutno dodat, že před měsícem jsme jim dovolili si k našemu plotu schovat cihly, dle jejich slov na pár hodin, které tam jsou stále, hned vedle akvárka, a nejspíš se teď čeká na to, až se rozmočí, aby se nemusely odvážet, proto jsem tentokrát zvolila razantnější postup)....



Dialog probíhal ve velice veselém duchu......
já: co to je?
oni: akvárko na ryby( tónem trpělivým, jako když se mluví s někým, kdo akvárko jetě nikdy neviděl)
já: já ho ale nechci, moc děkuju.
oni: hurónský smích(tónem, ona si asi myslela, že by sme jí tak krásné akvárko chtěli dát)
já: vaše akvárko, váš pozemek; můj pozemek, žádné akvárko.
No a na to oni ( teda to už jsem pochopila z jejich pantomimy), že zítra v sedm ráno přijde někdo silný, kdo jim s ním pomůže zpět....myslím, že jestli tam zítra v sedm to akvárko ještě bude, tak už žádného silného pomocníka potřebovat nebudou, jen nevím jestli jim ho dám přesně tam, kam zamýšleli a jestli bude mít ještě všechny čtyři nožičky:-)