Kambodža 8- drobné problémy s kmérštinou

Co se týče kmérštiny, tak pokroky dělám opravdu pomalu. Zatím umím pozdravit, poděkovat, pochválit jídlo, říct že mám problém a nemám problém,říct si o účet a pak se zeptat dětí, jestli je bolí hlava, v krku a břicho, jestli zvrací, nebo mají průjem a ať hodně pijí a nejedí. S tím jsem si zatím docela vystačila, jelikož jak zaměstnanci domova, tak i ostatní kméři ve sféře služeb umí aspoň trochu anglicky.
Až do dneška jsem si myslela, že mě nic nepřekvapí..
Už týden se starám o jednoho chlapečka, kterému se zanítila rána na palci u nohy, kromě celkových antibiotik chodí každé ráno na převazy. Při převazu vždycky na tu nohu ukážu a zeptám se "Tien?", což je slovo, které jsem vypozorovala, že se používá pro výraz toho, že je něco lepší. Chlapec se vždycky tak zmateně usměje a řekne že jo, načež já se taky usměju, ukážu mu zvednutý palec a většinou ještě prohodím něco mezinárodního ve smyslu perfect, nebo super. On se nervózně zasměje, poděkuje a odejde. Až dneska jsem se dozvěděla, že tien znamená noha. Takže ten chudák je nucený každé ráno chodit za barankou doktorkou, ta se ho pokaždé ptá, jestli to co převazuje je fakt noha, a když jí už po páte řekne že jo, tak z toho má neskrývanou radost:-) Mohlo by to vysvětlit i můj poslední rozhovor s princeznou v kmérštině, kdy jsem jí masírovala bříško a ptala jsem se, jestli je to tien a ona zkřivila obličej a řekla že ne. Bůhví co si o mě myslela.
Takže pro příště, lepší je lao tien.