Kambodža 6-na bříško je nejlepší mango s chili

Čomripsua,
dneska jsem si na trhu chtěla koupit kraťasy, jelikož mi bylo vedro v těch co jsem měla na sobě. Ukázala jsem na ně a řekla for me, tetka mi s nesmlouvavým výrazem podala xlka, zatvářila jsem se nespokojeně a ona se začla smát a opakovat for you, for you. Tak jsem si je demonstrativně natáhla, abych jí dokázala, že mi jsou velké, no...byly mi velké, o kousek. Vítězoslavně jsem ji teda požádala o elka a ona se na mě vyděšeně podívala a začala mi velice lámanou angličtinou a rukama nohama vysvětlovat že el je menší než xl. Důrazně jsem ji naznačila, že jsem si toho vědoma a byla jsem si jistá, že si od ní rozhodně nic nekoupím jen z principu. Pak už jsem se jen celým tělem soustředila na to, abych se do těch elkových dostala a vymýšlela nějakou výmluvu že co kdyby ne. No dostala a ani jsem nemusela moc zatahovat břicho. Opět jsem se na ní vítězoslavně podívala a ona, evidentně chtěla mít poslední slovo, mi s výrazem soucitu řekla že maybe xl better for you. Postupne si zvykam na to, ze se svoji muskulaturou jsem pro asiaty uplne jiny biologicky druh.
Jinak se mam krasne, strasne jsem si zvykla na deticky, vecer se mi od nich nechce a rano se na ne tesim. Milackem domova je trileta holcicka, ktera asi pred rokem utekla hrobnikovi z lopaty a od te doby jen kvete a zari, krome vsech zamestnancu ji maji rady i vsechny deti, vcera jsem byla svedkem toho, jak ji petilety chlapecek sam od sebe pustil sednout u vecere a sam si sel hledat jinou zidlicku. Kdyz jí date susenky, tak se je nejdriv snazi sama otevrit, a kdyz ji to nejde, tak je hodi na zem a skace po nich tak dlouho, dokud se obal neotevre, pak je vitezoslavne zvedne ze zeme, pri cemz se vetsinou veskery rozdrobený obsah vysype na zem, coz jí ale nevadí, jelikož je na sebe ještě pořád hrdá za to, že obal otevřela, a než si stihne uvědomit křivdu, tak většinou přiskočí nějaké starší dítě a rozdělí se s ní o vlastní sušenky.
Taky je tady princezna, která ve svých devíti letech má deset kilo, HIV a tuberkulózu. Když minulý měsíc dostala plané neštovice, tak jí to doslova málem zabilo, ztrávila dva týdny v nemocnici a včera nám jí ve stále velice zuboženém stavu přivezli zpět. Nejedla, nepila, jen pořád spala. Hodně jsem se o ní bála a přemýšlela, kde tady budu shánět nějaké infusní sety, nakonec jsme se se zaměstnanci domluvili, že jí mají přinést cokoliv k jídlu, na co bude mít chuť(jen pomalu si zvykám na to, že děti tady nesnášejí mléko..tedy doslova, chudinka na můj popud vypila půlku čokoládového mléka a pak ji celý den bolelo břicho, při tom kmérsky mrlala něco o tom, že by mnohem radší mango s chili jako vždycky, když jí bolí bříško). Po mé asi desaté návštěvě u jejího lůžka, a na můj asi desátý dotaz(s překladatelem) co by si teda dala, se začala smát a slabounkým hláskem odvětila, že smažené krevety a pivo:-)
Takže tak ode mne.
Omlouvám se všem, kteří mi psali na email, ale ten už mi třetí den nefunguje a kméři se tváří že je problém v česku a češi se tváří že je problém v kambodži, takže jsem tak trochu mezi kameny.

PS: nadále mi sem nejdou stahovat fotky, ale to bude chyba asi spis na mem prijimaci, pristi tyden si koupim novy fotak a to se pak postaram o to, aby se sem ty fotky dostaly

HaiHai.johaha