Kambodža 2-v žáru velkoměsta

Čau všichni, opět zdravím po celkem poklidném dni v hlavním městě.
Co můžu srovnávat s jinými asijskými velkoměsty(Dehli, Kathmandu), mi Phnom Pehn přijde mnohem bohatší, upravenější a čistčí. Jednak je tady mnohem víc velkých bohatých domů(lešení je ale i u několika patrových domů bambusové) a i ty chudinské nejsou v tak strašném stavu jako třeba v Kathmandu, kde se člověk bojí o dům opřít, jednak kvůli špíně a jednak se bojí, že se mu pod rukou zhroutí celá ulice. Taky auta jsou tady mnohem honosnější, i když doprava je stejně roztomilá, jako jinde v asii -klaxony, jízda v protisměru, mají tady sice semafory, ale jezdí na barvu, která se jim nejvic líbí (však před tím zatroubili, tak co). Jako taxi se kromě tuktuků užívají také motorky(opravdu silny zážitek je jet jako třeti na motorce proti rozjíždějící se koloně aut a motorek, měla jsem tu čest, já jsem se trochu bála, řidič ne, jelikož měl hlavu v záchvatu smíchu zvrácenou dozadu, takze neviděl co se na nás řítí). Viděla jsem tu dokonce i dopravní značku-jednu, je jich tady prý víc, povětšinou schované za stromy a policajti s oblibou chytají za tím stromem a vybírají pokuty(což se se zbabělostí indických a nepalských policistů nedá srovnat, tito jsou opravdoví kabrňáci). Se zdejší doktorkou Veronikou jsem byla na sběžné obhlídce městského centra, Veronika je ostřílená pistolnice, která má cestu do centra naplánovanou podle různých knihkupectví a jiných obchodů s klimatizací, takže se dá přežít.
Mnohem méně tady taky otravují pouliční prodavači a děti s cetkama, jen tutukáři otravují úplně stejně. Ze všech stran(od všech dvou kolegyň) poslouchám, že v přímořském letovisku bude menší vedro a víc přírody, tak jsem fakt zvědavá.
Dneska jsem byla s Veronikou poprvé v domově, jsou to dva, docela pěkné dvoupatrové cihlové domy, vevnitř s dlaždičkama, krom kuchyně, která je hliněná. Veronika tam má takovou velkou odvětranou místnost s lékama, stolem, počítačem a dokumentama o dětech. Dokumentace je vedená asi stejným stylem jako u nás na klinice....ručně, v průhledných deskách a s vytištěnými laboratorními výsledky a percentilovými grafy. V těchto domech je asi 90% dětí pozitivních, většina z nich na léčbě. Náplní práce doktora je řešit každodenní zdravotní problémy dětí, plus menežovat podávání těch léků, kontrola efektivity léčby, pravidelné vyšetření, nadstandartní vyšetření, hlídání nežádoucích účinků léků atd....plus se s dětmi jde do nemocnice, když se zhorší. Vypadá to fakt zajímavě, už se těším až do toho zabřednu, na dnešní večer mám v plánu studium nežádoucích účinků jednotlivých léků, huráá.
Děti jsou moc krásné a roztomilé, na většině z nich není nemoc ani moc vidět, a hlavně v porovnání s evropskými dětmi, jsou za všechno hrozně vděčné.
Toho času ale Kambodža slaví Kmérský nový rok, takže většina dětí je u příbuzných, do školy nechodí a tím pádem je asi v domově docela klid.
Tak to bude pro dnešek vše, dnes v noci se přesouvám na jih. mějte se krásně a ti co nelyžují mohou psát novinky z domova. Ti co lyžují si to nechají pro sebe a pro mě si vymyslí nějakou veselou příhodu třeba z návštěvy hradu či ze zoo.
j.