Kambodža 9- čekám kdy mě záchranáři odtáhnou zpět do moře

Takhle jsme se nenastavily na focení, takhle to vypadá každý večer, když se snažíme  s Petkou odjet domů. Na Pete visí dalších dvacet dětí, které čekají až nás vyfotí, aby se mohly  podívat na fotky.
Dneska jsme byli s dětmi u moře. Jejich největší zábava (teda kromě vyhazování z ramen do vody) byla hra s pneumatikou, kdy na jednu stranu pneumatiky posadily mě nebo Petku a pak zkoušely kolik dětí je potřeba naskládat na druhou stranu pneumatiky, aby nás převážily, no....nebudu zabíhat do podrobností, ale hezky si procvičily počítání do pěti v angličtině.
Co se týče mé osoby, teda nejen mé, tak kambodžani vůbec nemají problémy s tím naznačit druhé osobě, že je moc hubená, tlustá, velká nebo špatně oblečená( docela ironický kontrast k tomu, že se koupou v dlouhých nohavicích a dlouhých rukávech).
Minulý týden jsme s Petkou a Vichetem(to je vedoucí domova) byli na kontrole u dvou dětí, které se z domova vrátily zpátky do rodiny, po vesnici se rychle rozkřiklo, že jsou na návštěvě baranci, no a kromě kupy dětí se přišlo podívat i pár dospělých. Mimo jiné i drobná paní, tak kolem padesátky, která evidentně dostala echo, protože šla rovnou ke mně, a začala mě plácat po bicepsech a ze soustavného kmérského monologu a pantomimy jsem pochopila, že se mi nejspíš snaží vysvětlit, že moje paže je stejně tlustá jako její stehno. Obrátila jsem se na Vicheta, aby mi to přeložil, ale Vichet se zajíkal smíchy(opakovaně jsme tento kulturní rozdíl rozebírali a Vichet už si dává pozor) a vůbec se mnou nespolupracoval, což mě jenom utvrdilo v tom, že rozumím správně. Tak jsem jí kmérsky za tuto informaci poděkovala, ona se mi ještě jednou snažila oběma rukama obejmout paži, a když se jí to nepovedlo, tak zklamaně odešla:-)
Taky jsem se byla poprvé podívat v nemocnici a byla jsem moc mile překvapená, i když teda je pravda, že moje očekávání byla spíš menší, než větší.. Intenzivní péče je situovaná hned za dveřmi, vlastně tak trochu i na ulici, stává z šesti lůžek, na kterých leží pacienti na kapačkách a na posteli s nimi sedí v průměru tak dva až tři příbuzní včetně dětí a čekají, jestli nebudou něco potřebovat. V kmérské nemocnici lidi nedostávají jídlo, to zajišťují příbuzní, včetně základních hygienických potřeb a gumových rukavic.

Pacienti byly evidentně určeni k hospitalizaci, protože běžně se tady na ulicích potká rodina na motorce, kdy tatínek řídí, uprostřed je dítě napíchlé na infuzi a vzadu maminka drží infuzní vak....ambulantní postup.

My jsme brali dvě děti na odběry. Čekali jsme asi deset minut, odběry byly taky během deseti minut hotové a výsledky do druhého dne. Kapitolou samou o sobě je chování dětí v nemocnici. Obě dvě děti(opakovaně zmiňovaná princezna, tak ta už je zvyklá na všechno a chlapec, takový čtyřletý generál, který vlivem léčby kortikoidy se má velice k chuti a je na kambodžskou populaci nadprůměrně dobře živený)  braly odběry především jako výlet.

Chlapec ještě před tím stihl vyndat Pete z auta kazetu, rozmotat ji a vyrobit z ní na dvoře a kolem domu takovou šikovnou pavučinu, kterou byli všichni, včetně Vicheta na motorce, nuceni obcházet a objíždět. Pásku si pak vzal s sebou na odběr a jediné co mu při odběru vadilo, že mu ji Vichet na chvíli sebral. Vichet mu prostě řekl, že to štípne a on mu věřil a ono to tak bylo, takže všechno vpořádku.Ani jeden z nich ani nemukl. Vzpomněla jsem si jak se v Čechách občas peru i s desetiletými dětmi, které si nenechají šáhnout na břicho  a bylo mi smutno. Po odběru si ale oba dva přiběhli pro pochvalu a malý chlapec svůj výkon nezapomněl okomentovat zvednutým palcem a výkřikem Good!.
Při svých prvních odběrech plakal,  ale protože se mu  stejně staré děti smály, tak si prostě řekl, že už plakat nebude a při odběrech teď už nepláče žádné dítě a já každé ráno podstupuju rituál, kdy zapisuju na nástěnku děti, které čeká vyšetření a všechny ostatní na mě visí a přemlouvají, že chtějí taky.

Kambodža 8- drobné problémy s kmérštinou

Co se týče kmérštiny, tak pokroky dělám opravdu pomalu. Zatím umím pozdravit, poděkovat, pochválit jídlo, říct že mám problém a nemám problém,říct si o účet a pak se zeptat dětí, jestli je bolí hlava, v krku a břicho, jestli zvrací, nebo mají průjem a ať hodně pijí a nejedí. S tím jsem si zatím docela vystačila, jelikož jak zaměstnanci domova, tak i ostatní kméři ve sféře služeb umí aspoň trochu anglicky.
Až do dneška jsem si myslela, že mě nic nepřekvapí..
Už týden se starám o jednoho chlapečka, kterému se zanítila rána na palci u nohy, kromě celkových antibiotik chodí každé ráno na převazy. Při převazu vždycky na tu nohu ukážu a zeptám se "Tien?", což je slovo, které jsem vypozorovala, že se používá pro výraz toho, že je něco lepší. Chlapec se vždycky tak zmateně usměje a řekne že jo, načež já se taky usměju, ukážu mu zvednutý palec a většinou ještě prohodím něco mezinárodního ve smyslu perfect, nebo super. On se nervózně zasměje, poděkuje a odejde. Až dneska jsem se dozvěděla, že tien znamená noha. Takže ten chudák je nucený každé ráno chodit za barankou doktorkou, ta se ho pokaždé ptá, jestli to co převazuje je fakt noha, a když jí už po páte řekne že jo, tak z toho má neskrývanou radost:-) Mohlo by to vysvětlit i můj poslední rozhovor s princeznou v kmérštině, kdy jsem jí masírovala bříško a ptala jsem se, jestli je to tien a ona zkřivila obličej a řekla že ne. Bůhví co si o mě myslela.
Takže pro příště, lepší je lao tien.

Kambodža 7-začínají bouřky

Čomripsua,
omlouvám se za drobné výpadky v komunikaci, ale vlivem bouřek, které se tady teď začínají vyskytovat a častým výpadkům elektriky, které s tím souvisejí, se nám nejspíš porouchal router a tudíž jsme byly odříznuté od internetu. Dnes se ale začalo blízkat na lepší časy, jelikož po třech dnech přišel pán z internetové společnosti a prohlásil že "Its broken madam", takže se nám s petou ulevilo, ze konecne vime, co se děje. Pán bohužel nevěděl jak router opravit a někoho kdo by to třeby věděl neseženeme do pondělí, takže teď sedíme v kavárně s wifi, pijeme kafčo a kokosové mléko z kokosu a vyřizujeme poštu.
Včera jsem tady zažila první pořádnou bouřku, s pojenou s prudkým hustým, leč teplým deštěm, ulice se během deseti minut proměnily v řeky, kterými ne úplně jednoduše šlo projet autem a ode všad se vyhrnulo spoustu domorodců, kteří se nahromadili na krajích těch ulic, aby sledovali jak se ve vodě plahočí auta, motorkáři, tuktukáři apod. Během hodiny bylo po dešti a během dalších deseti minut už nebyly žádné známky toho, že by kdy prešelo, ulice byly opět suché, jen možná vyplavených odpadků bylo víc. Krásně se ale pročistil vzduch a v noci jsem si dokonce musela přes ramena přehodit prostěradlo, aby mi nebyla zima.
Včera jsem taky nezvládla vyhodit svou první žábu z pokoje(nějak blbnou po těch deštích), musela ji vyhodit Peta, ja jsem ji proste do ruky nevzala. Slíbila jsem si ale že další žábu už si vyřeším sama. Peta tvrdi že si hravě zvyknu, ona je schopna vyhodit i velkého pavouka, který s námi bydlí v domě( cca 10cm v průměru, tělíčko 1cm, nožičky tlusté cca 3mm), s tím jsem zatím domluvená tak, že když je v místnosti, tak já jdu do jiné místnosti, nevím jak to udělám až bude u mě v ložnici, jelikož nikde jinde v domě není moskytiera, ale tuhle zbraň zatím ještě nepoužil.
Jinak se máme pořád dobře, ja už jsem zabředla do léčby i schématu kontrol, ošetřuju bebíčka, čistím uši, léčím kašle a alergické reakce. Nejvíc mě ale stejně zaměstnává jedna a ta samá princezna, prakticky po všem co sní kromě rýže a manga má strašné bolesti břicha, takže pak hodinu sedíme s teplým obkladem a masírujeme, jakmile se pak zvedne s tím, že má hlad, nebo když usne, tak víme že je po bolesti a začneme vyjednávat co by si teda dala a aby si toho nedala moc. Včera jsme vzaly pár dětí včetně zmiňované k moři, seděla mi na klíně a ptala se jestli jedem papat. U moře byla nadšená, stavěla hrady a s ostatníma se plácala ve vlnách, cestou zpátky mi pak v náručí usnula. Dneska jsem ji při práci periferním okem viděla, jak si přisouvá židličku a škrábe se na vyšetřovací lůžko, okamžitě mi klesla nálada na bod mrazu, logicky jsem předpokládala, že jí zase bolí břicho, došla jsem si pro zaměstnance který umí anglicky, aby mi přeložil kde bříško bolí a jak se jinak daří. Ona mi ale po překladateli jen vzkázala, že by tam u mě chtěla spát, že se jí u mě spí dobře:-)
Pár techníckých poznámek: pro chronické problémy se seznamem jsem přešla na gmail, takže teď používám email johahak@gmail.com. Taky jsem dala pár fotek na johahak.rajce.idnes.cz. jedna je tam z kambodžského summer katalogu(místo kam se chodíme večer koupat), na jedné fotce vypadám jako největší žena na světě, vystřižená z knihy rekordů, ale obětovala jsem se a stejně ji zveřejnila, prosím nehodnoťte to jak já jsem velká, ale jak ona je hubená).
Mějte se krásně.

Kambodža 6-na bříško je nejlepší mango s chili

Čomripsua,
dneska jsem si na trhu chtěla koupit kraťasy, jelikož mi bylo vedro v těch co jsem měla na sobě. Ukázala jsem na ně a řekla for me, tetka mi s nesmlouvavým výrazem podala xlka, zatvářila jsem se nespokojeně a ona se začla smát a opakovat for you, for you. Tak jsem si je demonstrativně natáhla, abych jí dokázala, že mi jsou velké, no...byly mi velké, o kousek. Vítězoslavně jsem ji teda požádala o elka a ona se na mě vyděšeně podívala a začala mi velice lámanou angličtinou a rukama nohama vysvětlovat že el je menší než xl. Důrazně jsem ji naznačila, že jsem si toho vědoma a byla jsem si jistá, že si od ní rozhodně nic nekoupím jen z principu. Pak už jsem se jen celým tělem soustředila na to, abych se do těch elkových dostala a vymýšlela nějakou výmluvu že co kdyby ne. No dostala a ani jsem nemusela moc zatahovat břicho. Opět jsem se na ní vítězoslavně podívala a ona, evidentně chtěla mít poslední slovo, mi s výrazem soucitu řekla že maybe xl better for you. Postupne si zvykam na to, ze se svoji muskulaturou jsem pro asiaty uplne jiny biologicky druh.
Jinak se mam krasne, strasne jsem si zvykla na deticky, vecer se mi od nich nechce a rano se na ne tesim. Milackem domova je trileta holcicka, ktera asi pred rokem utekla hrobnikovi z lopaty a od te doby jen kvete a zari, krome vsech zamestnancu ji maji rady i vsechny deti, vcera jsem byla svedkem toho, jak ji petilety chlapecek sam od sebe pustil sednout u vecere a sam si sel hledat jinou zidlicku. Kdyz jí date susenky, tak se je nejdriv snazi sama otevrit, a kdyz ji to nejde, tak je hodi na zem a skace po nich tak dlouho, dokud se obal neotevre, pak je vitezoslavne zvedne ze zeme, pri cemz se vetsinou veskery rozdrobený obsah vysype na zem, coz jí ale nevadí, jelikož je na sebe ještě pořád hrdá za to, že obal otevřela, a než si stihne uvědomit křivdu, tak většinou přiskočí nějaké starší dítě a rozdělí se s ní o vlastní sušenky.
Taky je tady princezna, která ve svých devíti letech má deset kilo, HIV a tuberkulózu. Když minulý měsíc dostala plané neštovice, tak jí to doslova málem zabilo, ztrávila dva týdny v nemocnici a včera nám jí ve stále velice zuboženém stavu přivezli zpět. Nejedla, nepila, jen pořád spala. Hodně jsem se o ní bála a přemýšlela, kde tady budu shánět nějaké infusní sety, nakonec jsme se se zaměstnanci domluvili, že jí mají přinést cokoliv k jídlu, na co bude mít chuť(jen pomalu si zvykám na to, že děti tady nesnášejí mléko..tedy doslova, chudinka na můj popud vypila půlku čokoládového mléka a pak ji celý den bolelo břicho, při tom kmérsky mrlala něco o tom, že by mnohem radší mango s chili jako vždycky, když jí bolí bříško). Po mé asi desaté návštěvě u jejího lůžka, a na můj asi desátý dotaz(s překladatelem) co by si teda dala, se začala smát a slabounkým hláskem odvětila, že smažené krevety a pivo:-)
Takže tak ode mne.
Omlouvám se všem, kteří mi psali na email, ale ten už mi třetí den nefunguje a kméři se tváří že je problém v česku a češi se tváří že je problém v kambodži, takže jsem tak trochu mezi kameny.

PS: nadále mi sem nejdou stahovat fotky, ale to bude chyba asi spis na mem prijimaci, pristi tyden si koupim novy fotak a to se pak postaram o to, aby se sem ty fotky dostaly

HaiHai.johaha

Kambodža 5-asi se brzy pojedem zrelaxovat do laosu

Ahojte,
tak s tim deštěm jsem se trochu unáhlila, pršelo přerušovaně jeden den, ale za to byla krásná bouřka s bleskama přes celý obzor, což na pláži u moře je fakt hezký zážitek.
V posledním týdnu jsme na pláži trávily hodně večerů, nejdřív jsme daly večeři a pak jsme si šly s pivem sednout na pláž. Objevily jsme jednu pláž, kde když se v noci plave v moři, tak od těla se odráži takové krasné malé střibrné hvězdičky, původně jsme si myslely, že počet hvězdiček je odvislý od počtu piv, které člověk vypije a řekly jsme si, že příště to určitě zkusíme bez piv...no nepovedlo se, ale s pivama to funguje opakovaně.
Jinak na pláži se pohybuje spoustu baranků(kmerský výraz pro francouze, sekundárně bělocha), kteří celé dny sedí na pláži, kouří trávu a pijí pivo, většinou vlastní bar, ale moc jim nevadí, když jim do něho nikdo nechodí, teda kromě jiných looserů, kteří tam pijí zadarmo.
Jeden z chlapců se Pétě svěřil, že v Kambodži se cítí pod strašným stresem a že bude muset na několik dní odjet do Laosu, kde se žije pomaleji.
Několikrát jsme si na jeho slova vzpomněly o víkendu, kdy člověk nemá pracovní povinnosti, a kupí se mu taková rozhodnutí, jako jestli se jít nejdřív vykoupat nebo na pivo, nebo na kajak, nebo na jídlo....strašný stres, věřím že v Laosu by se nám to nestalo.
Tenhle víkend jsme ztrávily na ostrově Kaoh ta Kiev(je to ten ostrov kam mi říkal Martin že mám utíkat až bude nejhůř, tak jsem to byla okouknout a ač Martin působil, že střílel od boku, tak evidentně ne). Je to moc příjemný malý ostrov, který má pod palcem francouz ve středních letech s několika Kmérkama, jedna hospoda a asi pět stylových bungalovů. Dva dny plavání, jízdy na kajaku,šnorchlování, jungle treku a spaní. No strašný stres, příští víkend asi budeme muset do Laosu. Docela se zítra těším na nějaký frmol v práci.
Dneska dorazily první dětičky z prázdnin, jsou úžasné. Zatím jsem řešila jen nějaké kašlíky a jednu teplotu. Přijdou, pozdraví a jakmile vezmu do ruky fonendoskop, tak začnou, včetně těch malých tříletých, zhluboka dýchat, jsou chudinky zvyklé no. Všechny mi šahají na bicepsy a chtějí abych je zatínala, asi takhle velkou doktorku ještě nikdy neviděly.
Tak to bude pro dnešek všechno, mějte se krásně a dejte o sobě vědět.johaha
PS: prosila bych svého zprávce sítě jestli by mi neporadil jak sem mám stahovat fotky, jelikož mi to nejde. Mohla bych je dát na rajče, ale vzhledem k tomu že polovina mých kamarádů je líná koukat sem, tak pochybuju, že by se jim chtělo na rajče. Jinak mám v plánu si koupit digitál a budu Vás obtěžovat krásnýma fotkama dětiček. Některé ty děti se dají adoptovat na dálku za 20euro měsíčně, takže bude představování, já si zatím nemůžu vybrat:-)
PS2: Jiriku děkuju za pozdrav,kméry jsem zatím neměla tolik čas sledovat, určitě to chce delší čas na observaci, kméři jsou samozrejme uplne odlisni od evropanu, ale zase ne tolik od ostatních asiatů, s kterými jsem přišla do kontaktu, tentokrát to bude samozřejmě něco jiného, jelikož s nimi budu žít. každopádně jsou malý, hnědý, hubený, ti movitější s pupkem. Ke mě se chovají moc hezky, úslužně, v jejich jednání není to pohrdání ženámi, jako znám třeba od indů, ale to je asi dané náboženstvím.Ti co jsou zaměstnaní v domově jsou zlatíčka, stačí když si tam necháme na víkend auto a po víkendu je umyté z venku i zevnitř.
Tak tolik zatím moje poznatky, budu dál referovat.

Kambodža 4-první nesmělé pokusy za volantem

Ahoj všichni, děkuju za komentáře, aspoň vím o čem jsem ještě nepsala a nebudu pořád monotónně omýlat témata moře, slunce, suši, masáž, což věřím, kór když se kouknu na Seznamu na předpověď, že Vám stačí slyšet jen jednou.
Poprvé jsem jela do práce sama autem, zážitek náramný, já jsem teda ani jednou netroubila, což budu muset asi do příště napravit a na mě bylo troubeno asi jenom jednou nebo dvakrát. Po podrobné analýze jsme se s Petou shodly, že ještě dělám takové ty zbytečné začátečnické chyby, jako dávání přednosti zprava, stání na červenou, jízda na zelenou, křečovitá snaha se za každou cenu udržet v pravém pruhu, nebo naivní předpoklad, že auto které nebliká nemůže odbočit, nebo naopak auto které bliká, že opravdu odbočuje, ale to je prý otázka několika jízd, kdy pochopím, že jede prostě vždycky ten větší. Jsem opravdu zvědavá, jak budu jezdit v Čechách.
Ke komentářům, možná Vám přijde, že tady zatím moc nepracuju, ale to je tím, že děti z našeho domova jsou na prázdninách a my tu od včera na rekreaci máme jen 20 dětí z domova v Phnom phenu, které jsou díky bohu stabilizované v rámci základní choroby, a tak na ně chodím jenom dohlížet a zeptat se jak se měly u moře. Naše děti dorazí v pondělí a pak teprv začně moje opravdická práce, zatím jak jsem psala jen studuju dokumentaci a literaturu. O dětech tedy určitě napíšu víc až je poznám, jelikož teď by to bylo jen teoretické konstatování.
Dneska víc nestíhám, jelikož odjíždíme na víkend na ostrov.Zbytek příště.pac.
Jo a taky tady prší!!!

Kambodža 3- kmérský nový rok

Ahoj děti,
zdravím ze Sihanoukville, pobřeží Thajského zálivu. Přesunula jsem se sem v úterý nad ránem s mojí kolegyní a spolubydlící Petrou a její kamarádkou. Petra je mladá křehká, leč energická sociální pracovnice ze Slovenska, která je tady od roku 08, dorozumívá se kmérsky, dokáže bez kolizí řídit v kmérské dopravě, krásně používá klaxon(až te´d jsem pochopila, že klaxon se nepoužívá jen jako upozorňovací prvek, i jako prvek výchovný-co to bylo na té křižovatce, světla si rozsviť, pomaleji by to nešlo, víc už se vás na tu motorku nevešlo atd) .
Náš domek je takové větší prezidentské apartmá, obrovské pokoje, kuchyň, zahrada atd.
Město samotné je mnohem menší a skromnější než Phnom Phen, i když prý čítá sto tisíc obyvatel, což si nedokážu moc vysvětlit, ale kmérská čísla mluví jasně. Většina silnic je vyasfaltovaných, centrum s hospodama a shopama, na periferii je víc chudinských chatrčí, mezi kterými občas trčí nějaká vilka. No a pak je tady taková velká louže, teda ne že by byla špinavá, ale je strašně teplá, i když pofukuje vítr a jezdí po ní takové tak akorát vlnky. Než aby se člověk pořád válel někde na tom bílém písku, tak se teda většinou odhodlá a vleze do ní no, ale řeknu Vám, je to oběť. Víc se rozepisovat nebudu, abych měla až přijedu domů ještě nějaké kamarády. Ostatně brzy po mém sdělení by měly následovat nějaké fotky.
Včera jsme se byly s Petou poprvé podívat v domově, který je hodně podobný tomu v Phnom Phen, který, jak jsem si te´d uvědomila, jste taky neviděli, takže si budete muset počkat na fotky. Většina dětí je na prázdninách u příbuzných a zbytek v domově v Phnom Phen, jelikož kméři dnes slaví nový kmerský rok, kterážto událost je spojena s cca týdenní veselicí.
V domově tedy zatím jen rekognoskuji terén, zaučuju se v lekárně a pročítám dokumentace dětí, abych věděla co které kdy má absolvovat.
Volný čas...zatím prakticky veškerý volný čas, proto se teď už tolik neozývám, omlouvám se, trávíme u louže, no jak říkám, je to očistec..a abychom to vydržely, tak se posilňujeme točeným oroseným iontovým nápojem, jménem Anqkor, což v kombinaci se sluníčkem vyvolává takový zajímavý stav mysli a duše....nevím no:-) Navíc byl včera ten Nový rok, který jsme teda taky oslavily, nešlo to jinak, je to tradice a tak jsme se přemohly. Město bylo plné lidí, jednak kmérů, jednak bílých držek(které tady jednak žijí, jednak cestují a teda mimochodem vlastní všechny trochu prosperující podniky ve městě, od plážových barů po městské kavárny), ohňostroje, hudba živá i mrtvá.
Nepříjemné bylo potkávat ve večerních hodinách na pláži páry ve složení postarší pán evropského vzhledu a dospívající kmérská dívka, kterých teda bohužel nebylo málo; já jsem se uklidňovala tím, že jde určitě o čistou a hlubokou lásku a holky mi to horlivým kýváním hlavy potvrzovaly; protože jinak by se z toho až zvedal kufr, ale člověk si to asi nesmí pouštět k tělu. Malou záplatou pro mě byly Petiny četné historky o smíšených párech bílého muže a kmérky, kdy kmérka běhá po trhu a ukazuje prstíkem na hadříky a chlap běhá za ní s taškama a cáluje, protože o peníze si ty holky zase prý říct umí.
Takže tolik asi ode mě, nějak jsem se zase nechala unést. Jdu zase studovat, jelikož zítra přifrčí děti.
Mějte se krásně a happy new year!!!
pac.johanka
PS: odborné lékařské pindy se mi sem nechtějí věšet, ale na vyžádání se můžu zmínit do mailu

Kambodža 2-v žáru velkoměsta

Čau všichni, opět zdravím po celkem poklidném dni v hlavním městě.
Co můžu srovnávat s jinými asijskými velkoměsty(Dehli, Kathmandu), mi Phnom Pehn přijde mnohem bohatší, upravenější a čistčí. Jednak je tady mnohem víc velkých bohatých domů(lešení je ale i u několika patrových domů bambusové) a i ty chudinské nejsou v tak strašném stavu jako třeba v Kathmandu, kde se člověk bojí o dům opřít, jednak kvůli špíně a jednak se bojí, že se mu pod rukou zhroutí celá ulice. Taky auta jsou tady mnohem honosnější, i když doprava je stejně roztomilá, jako jinde v asii -klaxony, jízda v protisměru, mají tady sice semafory, ale jezdí na barvu, která se jim nejvic líbí (však před tím zatroubili, tak co). Jako taxi se kromě tuktuků užívají také motorky(opravdu silny zážitek je jet jako třeti na motorce proti rozjíždějící se koloně aut a motorek, měla jsem tu čest, já jsem se trochu bála, řidič ne, jelikož měl hlavu v záchvatu smíchu zvrácenou dozadu, takze neviděl co se na nás řítí). Viděla jsem tu dokonce i dopravní značku-jednu, je jich tady prý víc, povětšinou schované za stromy a policajti s oblibou chytají za tím stromem a vybírají pokuty(což se se zbabělostí indických a nepalských policistů nedá srovnat, tito jsou opravdoví kabrňáci). Se zdejší doktorkou Veronikou jsem byla na sběžné obhlídce městského centra, Veronika je ostřílená pistolnice, která má cestu do centra naplánovanou podle různých knihkupectví a jiných obchodů s klimatizací, takže se dá přežít.
Mnohem méně tady taky otravují pouliční prodavači a děti s cetkama, jen tutukáři otravují úplně stejně. Ze všech stran(od všech dvou kolegyň) poslouchám, že v přímořském letovisku bude menší vedro a víc přírody, tak jsem fakt zvědavá.
Dneska jsem byla s Veronikou poprvé v domově, jsou to dva, docela pěkné dvoupatrové cihlové domy, vevnitř s dlaždičkama, krom kuchyně, která je hliněná. Veronika tam má takovou velkou odvětranou místnost s lékama, stolem, počítačem a dokumentama o dětech. Dokumentace je vedená asi stejným stylem jako u nás na klinice....ručně, v průhledných deskách a s vytištěnými laboratorními výsledky a percentilovými grafy. V těchto domech je asi 90% dětí pozitivních, většina z nich na léčbě. Náplní práce doktora je řešit každodenní zdravotní problémy dětí, plus menežovat podávání těch léků, kontrola efektivity léčby, pravidelné vyšetření, nadstandartní vyšetření, hlídání nežádoucích účinků léků atd....plus se s dětmi jde do nemocnice, když se zhorší. Vypadá to fakt zajímavě, už se těším až do toho zabřednu, na dnešní večer mám v plánu studium nežádoucích účinků jednotlivých léků, huráá.
Děti jsou moc krásné a roztomilé, na většině z nich není nemoc ani moc vidět, a hlavně v porovnání s evropskými dětmi, jsou za všechno hrozně vděčné.
Toho času ale Kambodža slaví Kmérský nový rok, takže většina dětí je u příbuzných, do školy nechodí a tím pádem je asi v domově docela klid.
Tak to bude pro dnešek vše, dnes v noci se přesouvám na jih. mějte se krásně a ti co nelyžují mohou psát novinky z domova. Ti co lyžují si to nechají pro sebe a pro mě si vymyslí nějakou veselou příhodu třeba z návštěvy hradu či ze zoo.
j.

Kambodža 1-prvni zpravy

Cau deti,
a to jste se bali ze nebudu psat co? takze jak vidite internetove spojeni je tady zatim vic nez uspokojive, nejaky rypal by treba mohl zdejsi internetove spojeni oznacit za az neprijemne dobre zabezpecene:-]
Takze v zkratce, nechci vas obtezovat a na uvod vam prectu jen prvnich ctyricet sedm kapitol ze sveho deniku.....
let byl bez nejmensich komplikaci, dorazily jsme s hodinovym zpozdenim. Na letisti nas uvitali deti z domova s ruzema spolu s lekarkou z hlavniho mesta a logistkou.ted jsme v krasnem dome, vysprchovane, napapane a jdeme spinkat.vecer jdeme na nakupy, na masaz a na susi.
Zitra budu mit na psani zprav dost casu, protoze nedele je rest day a Veronika me o rest day ucit nebude, jelikoz jsem sikovna a naucim se to behem pondeli a utery, od stredy si pojedu hrat na vlastni pisecek k mori:-]
jinak jsem zase z asie uhranuta jako vzdycky, to uz bude asi nejaka nemoc ci co..no mozna je to uz malarie:-]
takze se tam mejte krasne, a krome toho jednoho strejdy co jeste jezdi bezkovat na misecky mi klidne piste co je u vas noveho, rada od vas uslysim.
papa.johaha.

Úvod do Kambodži

Cau vsichni, rozhodla jsem se ze budu psat sem, abych vas vsechny nezahlcovala nevyzadanymi spamy a smyslenymi, naprosto neuveritelnymi zpravami, ktere na vas chystam.
Tak tedy jsem toho casu v Phnom Phenh, Cambodia. Pristi tyden bych se mela stehovat do primorskeho Sihanoukville.